L. 1. Ku konci. Pro Maeleth. Poučení od Davida.
H. 1. Řiditeli hudby. ʿAl-Machᵃlath. Maskîl od
Davida. (Aq. Th. při sboru [tanci]).
L. 1b. Říkává pošetilec ve svém srdci: Není Boha.
L. 2. Zkaženi jsou a stali se hnusnými v nepravostech,
Není nikoho, kdo by činil dobré.
L. 3. Shlédl Bůh s nebe na lidské syny,
Aby viděl, je-li tu rozumný (člověk),
A který by hledal Boha.
L. 4. Všichni se odchýlili, vesměs se stali neužitečnými;
Není, kdo by činil dobré,
Není ani jediného.
L. 5. Nepoznají-liž všichni ti, kteří páchají nepravost,
Kteří sžírají můj lid jako (jídlo) chleba?
L. 6. Boha nevzývají,
Tu se třesou bázní, kde není bázně.
Neboť rozmetal Bůh jejich kosti (těch),
Kteří se chtí zalíbiti lidem;
Zahanbeni jsou, neboť opovrhl jimi Bůh.
L. 7. Kdo zjedná ze Siona spásu Israeli?
Když vrátí Bůh zajaté svého lidu,
Veseliti se bude Jakub a zaplesá Israel.
H. 2. Blázen říká ve svém srdci:
Není Boha!
Zkaženou jest a hnusnou jejich nešlechetnost,
Není nikoho, kdo by dobře činil.
H. 3. Bůh se díval s nebe
Na lidské syny,
Aby viděl, je-li (tu) rozumný,
Který by se tázal po Bohu.
H. 4. Všechno se odchýlilo,
Vesměs se zvrhli,
Není, kdo by činil dobré,
Není ani jediný.
H. 5. Což (to) nepoznají ti, kdož činí nepravost,
Kteří sžírají můj lid,
(Jako) jedí chléb?
Boha nevzývají
(5. Navrž. oprava: Nebyli soudruhy modlářů
ti, kteří u Jahve jedli,
Kteří jedli chléb Jahve, jehož nevzývali?)
H. 6. Tam se třásli, třásli,
(Kde) nebylo strachu;
Neboť rozmetal Bůh kosti tvého obléhače.
Hanbou jsi je naplnil, neboť je Bůh zavrhl.
(6. Tenkrát měli strach, který nebyl strachem;
Potom rozmetal Bůh kosti rouhače).
H. 7. Kéž by přišla od Ẓījjôna
Pomoc Israeli,
Když obrátí Bůh osud svého lidu,
Plesej Jaʿqobe, raduj se Isrāêli!
(7. Kéž by obratem Jahve (Boha) Jakob
plesati, Israel se radovati mohl).