Ó, lásko rci a buď mi milostiva,
zřím, po níž toužím, pravou krásu její?
Či vidím pouze v jejím obličeji
tu krásu, které moje duše chtivá?
Ty víš to dobře, s ní jsi vždycky živa,
že vámi zmírám v pochybností reji,
a přec bych nedal vzít si nejraději
vše vzdechy i ves žár, jejž srdce skrývá.
— Ta krása, kterou zříš, jest krása její,
však vzrůstá víc a svítí čarovněji,
když okem tvým se v duši tvoji vkrádá.
Zde božská, celá v nové kráse šlehla;
co nesmrtelné, nesmrtelnost žádá,
ta přemohla tě a v tvé oči vběhla.