Ó, šťastný duchu, který s žhoucí pílí
v mé srdce k smrti mdlé zas vlíváš žití,
ty, blaha zdroj, mne chtělas pozdraviti,
to milost, již by lepší zasloužili!
Jak očím dřív, tak nyní v duší chýlí
se bytost tvá a jde mne potěšiti.
Můj bol teď může naděj zkonejšiti,
ta a má touha v jeden zvuk se slily.
Tak, paní moje, byla’s ke mně vlídná,
že za milost, již přála’s mi v mém trudu,
ti děkuji, vem dík ten milostivě.
Neb lichva byla by to velká, bídná,
za verše tvé, v nichž věčně žíti budu,
své špatné malby tobě dávat chtivě.