Ne krupobitím, ani lijavcem
na šírém poli obilí polehlo,
to zatopeno, to rozdrceno: –
ach! pode Moskvou, pode matičkou,
tam na rovinách, smutných dolinách
mnoho chrabrého vojska ruského,
mnoho vojinstva i francouzkého
ku syré zemi hlavou přilehlo,
to rozbodáno, to rozkotáno
ostrými meči, hrotem bodáků,
i přívalem to kalených koulí.
Vy velké matky věrní synové,
vy milé vlasti obhájcové,
dobrého cara zástupcové!
My za tu lásku, za ochotnost,
za drahou obět vaších životův
vám slavili jsme panichidu,
jakou-to posud svět nevídal,
a o jaké snad nikdý neslýchal.
Nebylo u nás světla hojného,
nebylo dosti vosku jarého
pro to-li množství duší vaších;
a my postavili jedno světlo
do toho-liž chrámu božího,
jediné světlo – matičku Moskvu,
vám synům milým na usmíření,
a vrahům naším na pokoření.