Buď, otče, zdráv! buď, otče, zdráv!
Den se sklonil za lesiny,
Písně prchly ze křoviny,
Noc šatí se v zlatý háv;
Již vše tiše odpočívá,
Jen tvých dítek sbor tu zpívá,
Synovských si vědom práv:
„Buď, otče, zdráv! buď, otče, zdráv!“
Buď blažený — a dlouho ží! —
Luna ve svém stříbrolesku
Zvolna pluje po nebesku,
Družné hvězdy kolem ní.
Tak ty, otče, mezi námi
Putuj země lučinami,
Tak ať život tvůj se skví!
Buď blažený — a dlouho ží!
Bnď blažený — a dlouho ží! —
Klidně řeka krajem plyne,
Semotam se kvítím vine,
Až se v moře ponoří.
Tak ať potok tvého žití
Na své dráze shledá kvítí,
Než se věkům pokoří!
Buď blažený — a dlouho ží!
Dobrou noc, otče! dobrou noc! —
Všehomíra — svatým letem —
Duch se vznáší nade světem,
By spěl tvorstvu na pomoc.
Tak ať anděl lásky naší
Nad tebou se strážně vznáší,
Zaháněje zloby moc!
Dobrou noc, otče! dobrou noc!