Venku se sněží.
Já upravuju stromek svěží
k té lidstva noci svaté,
věším naň drobnůstky, jak běží,
však mezi nimi také leží
mé sny a vzpomínky zlaté.
Stromečku mladý,
jak přizdobeně stojíš tady,
div srdce nezavýská:
v oříškách skryty vzdušné hrady
a po tvých bujných snítkách všady
slza má hvězdou se blýská.
Kéž by má Lila
zde tvými dary šťastna byla,
než život vše jí svrhne,
ať raděj ruka její milá
dřív, než by slzy uchopila,
květ vzpomínek mých strhne.