S tím usmiř se, že přes tebe jde svět
a již mu cizí práce tvá i snahy:
až jako ty své budou končit dráhy,
v svých snech ti opět začnou rozumět.
Klid dělníku! — však práce musí v před
a silných paží, nové potu vláhy
vždy potřebují rodné žití svahy,
chléb má-li růst a z krbů žár se chvět.
Jen přál bych si, by hleděl k mému rovu,
kdo oře hloub, jak v podvečerním tichu
od pluhu rolník hledí ke hřbitovu,
kde ten, kdo dřív tu oral, pohřben jest;
a dí: „Též jeho pot mou zrosil líchu“
jak z oblohy se noří shluky hvězd.