Slyš hudbu světa: z pod mraků zní valných,
když v zlaté struny blesku vichr bije,
zní mořem hluboká jak symfonie
a bouří lavinou s hor boků skalných.
Zní nocí v slavíkových písních žalných
a stýská metlici, jež hroby kryje,
a v propast žití dechem poesie
jak ohlas padá hudby světů dálných.
Leč hudba jiná, než jí zvučí chrámy,
než nástroj mistrův kdykoliv jí zněl,
chví bez slov, tonů srdce hlubinami
zlozvukem ostrým spějíc do pekel
a harmonii v andělské až trůny.
Co jest ten nástroj? — kdo mu sahá v struny?