Co to? Jsem kvítkem mezi kvítky,
druh druhům, něhou vítězným:
nevím co jsem, však rozumím jim,
i hrám, i snům jich líbezným.
Mám s nimi jako jedno srdce
a jako jednu utrobu,
mám s nimi stesk i rozkoš jednu,
i dech i žití zásobu.
Mám s nimi jako jednu touhu,
i šept i v lásce žasnutí,
mám jeden háj a jeden pramen,
i lesk, i jedno zhasnutí.
Na jedno k nim se kladu lůžko;
až noc se v spáncích utopí,
jim víla rosou zkropí víčka —
zda také moje pokropí?