V hedbávném mechu pod jedlí
myšlénky mé si usedly,
a jak ten pejsek ke stádu,
srdce mé po jich příkladu.
Kolem nás mechu aksamit
v lístky a kvítky porozvit,
v nich jako s hvězdy ukáplá
rosička mrká nasáklá.
V tom jako do hor pašeři
mravenci s ranci sem zaměří:
kudy jde cesta, vědí-li,
že kol té jedle zbloudili.
Rychle se pavouk s větvice
v kývadlo změnil na nitce:
jestliže jim to lahodí,
sám že je cestou zprovodí.
Jedle si z hloubi oddychne,
šumí a náhle utichne,
pavouk se v plánech zastaví —
pašeři táhnou ve zdraví.