Dva jeřábi letí od jihu,
jim do spěchu tak a do mihu,
a jeden z nich s výše blankytu:
„Zda vezmete jaro do bytu?“
I jakž bychom jaro nechtěli?
Toť nad svátek nám a neděli;
den ode dne samá muzika,
a čas nám jak letmo utíká.
Dva skřivánci, odkud, neví se —
též ubytovací komise,
a volají s výše blankytu:
„Zda chcete nás s jarem do bytu?“
I jakž bychom, pane, nechtěli?
Vždyť s vámi jsme teprv veseli,
už z rána, jen padne rosička,
a celý svět jedna písnička.
A táhnou, a lidem do skoku,
to květ nesou, písně v tlumoku,
to hnula se ves i ohrada —
toť nejveselejší armáda!