Jak směšný, bídně horlivý,
kdo dni chceš ucpat světlo,
kdo jara proud chceš zadržet,
by v růže nerozkvetlo.
A kdož by řek’, že lidé jsou,
jenž tak se v mrzkost halí,
že místo světa krásného
chtí svět mít zakrsalý!
Ba kdož by řek’, že lidé to,
jenž v pouta svět konejší,
by člověk místo v svobodě
byl na něm nejbídnější!
Však marně sžírá zloby rez,
co věčným bohem seto:
máť svoboda již osení,
a bude mít své léto.