Tři hoši sedli si ve chládku,
blíž ohně, opodál stáda:
„Tak povídejme si pohádku,
jak kterému duše ji spřádá.“
Ten jeden povídá o králi,
jak chodil s hvězdami, v zlatě,
to zlato mu v bitvě prohráli,
teď chodí jen ve všedním šatě.
Ten druhý povídá o pannách,
jak přijdou, políbí v těsnu,
spí v kalíšku, sedí na blanách,
však duši ti vypijou ve snu.
A třetí, jak došel na řadu,
ten v čele podepřen dlaní,
jak ve zmatku povídá, v neladu,
že věří na lesní paní.
Že za luny sedá na mechu,
že bdí až k paprskům ranním —
vstal, k lesu šel jako bez dechu,
ti v úžasu patřili za ním.