Od modravých hor závrati
tak snadno již se nevrátí,
kdo na nich k světla zdroji
rozpínal duši svoji.
Kdo křídla duše v šíř i dél
hvězd zlatým pelem posázel,
a pak nad prostor světů
se pustil v světlém letu —
Kdo z červánkových rubínů
si utkal duše hlubinu,
a nadšen, Titan velký
šel přes všech věků délky —
Kdo s mladým jitrem tam si hrál,
když den se noci z lože bral
a shlížel v němém žasu
na země matky krásu —
Kdo z všeho míru pramene
tam v srdce našel znavené
dávného dětství ladno —
ten nevrátí se snadno.