Mne světa krása nepodplatí,
bych neviděl v ní prach a kost,
bych u života zůstal státi,
a nepoznal v něm k smrti most.
Však ze všech jdou mi nejmíň k duhu
ti skuhralové u lidí,
jenž s kostmi jen se v prachu válí
a pro prach krásu nevidí.
Máť život právo nejpřednější,
jeť krása žití výkvětem.
A život v květu! Víc mně jmenuj,
a jsi mé písně předmětem.