Hle pod Hrádkem v lipách šumí vánek,
Pod lipami — děl druh — spatříš stánek,
V stánku — milá děva prodlévá.
Lípy, krása děvy vždy mne baví;
Spějem tedy, již se náš krok staví;
Dalemila — kvítky zalévá.
Nebesa! ta Vesnou býti může!
Našlyť sestru lilie a růže,
Rozeznat ji — těžko pro zraky.
Kadeře po šíji plynou ladné
Jako peruť orlová, když padne
Na májové bledé oblaky.
A ty oči! rajské puky, květy,
V těch se zobrazují šíré světy,
Tisíc vděků — šípů letí vstříc;
A ta v Bohuslavu ráj svůj vidí,
Tlukot srdce svůj dle jeho řídí, —
On šlechetný — nesmí dát své víc.