Mé celé žití dosud bylo trudné,
ba žil jsem smutné chvíle zoufání,
kdy zmíralo vše vznětů zaplání
a budoucno se zdálo k smrti nudné.
Již řítil jsem se v temné cesty bludné,
červ šílenství mi hlodal pod skrání,
v tom přišlas Ty s úsměvem doufání,
a temný obzor mého žití rudne.
Mně vzchází den se sluncem lásky žhavým,
ač dosud denní boj mé vzněty hněte
a jako druhdy v kámen mění květ.
Tvé lásky sluncem kámen ten však tavím,
že klíčí znova vznět, co mřelo, kvete,
a písně štěstí dávají se v let.