Šveholily vlastovice
nad kostelní věží,
že již z dálky po strniskách
chladný mrazík běží,
že již z dálky mhy se valí
úvozem i lánem…
Šveholily, s Bohem daly
věži příštím ránem.
Co jí zbylo? Trčet k nebi
ve chmuru a zlotu
a pak hnízda opuštěná
hlídat ku životu.
Nedat bouří strhnout si je
s praskajících krovů:
v hnízdech její jaro žije,
ztad jí vzlítne znovu.
Co ti zbývá v žití sporu,
když tě v mlhy kácí
a kdy k jihu odletěli
nadějí tvých ptáci?
Pevné vypjat v bouři čelo
do vichrův a zimy
aneb, co jich odletělo,
uletěti s nimi?