Stesky osiřelého — VII. Vám, geniové světoví,

vám, lidstva spásy moci,
vám, mučenníci svobody,
vám věnuji své noci!
Tu vidím světa hnusnou tvář,
a cítím jeho tíže;
tak rád bych z pouta vymknul se, –
než ducha hmota víže!
Tu myslím: Proč se s hmotou duch
ve souzvuk nezahalí?
či snad to hudby souzvuk jest,
když zvuk se zvukem kalí?