Ó zůstaň ještě, moje dívko drahá,
ó zůstaň, poupě moje, v obalu!
nechť v plnou růži srdce mé se zdráhá
tě rozdechnouti pomalu!
Vím, drahé dítě, tvá jen láska může
mou duši rozohniti do zpěvů —
a přece, moje uzavřená růže,
mně líto tvého úsměvu!
O drahé dítě! když ten měsíc bílý
se v páry lesů stápi v soumraku,
tu známy ti jen některé z mých chvílí,
jen mlhy dumna táhnou po zraku.
Mé vášně v tmu jdou. Vzpomínky mé úže
se tulí k žhavému jich oděvu —
Ó nechtěj rozvíť mnou, má drahá růže,
mně líto tvého úsměvu!