Viděl jsem paní noci.
Ta bujná ňádra smědá a snů plna,
hled jako démant, kadeř černá vlna,
a ústa tichá, mlčenlivá.
Viděl jsem paní noci. — U jezera
zdul větřík šat jí, života prach bera,
když při měsíci myla nohu bosu
a na uvadlost svěží pryskla rosu.
Tak tajno bylo, svátek ve přírodě.
Měsíc se klonil níž a níže k vodě,
a z hlubin lesů čaruplnou mocí
šuměla hymna — modlitba to noci…
Viděl jsem paní noci.