1. Soudce všeho světa, Bože,
Před trůnem tvým nepomůže,
žádnému nádhernost jeho,
byť měl slávu světa všeho.
2. Jen to samo všecko může,
jen to od pekla pomůže,
když kdo, jsa pokorný, tichý,
a své vyznávaje hříchy,
3. Před tebou se srdce níží,
neb k takému hned se blíží,
Tvá milost, ta jej odnímá,
i v láskou mile objímá.
4. Pro Kristovo ponížení,
za nás dostiučinění,
sešli mi za dar z výsosti,
Bože, pokoru s tichostí.
5. Nedej mít se pyšně, hrdě,
k bližním mstivě a tvrdě. (var.: mstitelně)
Nechť křivdy Tobě samému
soudci poroučím pravému.
6. Vše ať přijímám od tebe,
nermoutě druha ni sebe,
i to největší trestání
v pokoře a děkování.
7. Ty shlížíš k poníženému,
v srdci, v duchu sevřenému.
Ty, Pane, víš, co mi škodí,
víš také, co k dobru vodí.
8. Nechť se ani pro dary tvé,
jež propůjčuješ z lásky své,
pyšně nikdy nevypínám
a svým bližním nepohrdám.
9. Ráčiž tedy, milý Pane,
obdařiti pokorou mne,
svou milost se mnou konati,
v lásce své dej setrvati.