Sním nad biblí a čelo tisknu v dlaně.
O prvních lidech sním, jak prostě žili,
než po krátké své blaženosti chvíli
plod poznání tam jedli odhodlaně.
Ó Sinaji, kde v kamenných desk schráně
byl zákon vryt tak přísný, zasmušilý,
jejž děs a hrůza v prsa lidstva ryly,
než smyt byl novým řádem, láskou Páně.
Co pravda jest, co blud, kdo z lidí určí?
Vše v sobě má zde božskou sílu tvůrčí,
a věčným žitím dýše každá hláska.
Ať víra s vědou dále potýká se,
jen jeden zákon lidstvo vede k spáse,
a zákon božstva, lidstva: Láska, láska.