Spásá trávu po stráni jelínek —
dnes jí spásá, zejtra postonává,
a pozejtří hořem hořekuje.
Ptala se ho Víla z blízké hory:
„Ej jelínku, lesohorské zvíře!
čím tak velká na tě pošla bída?
jenžto v stráni na zelené trávě
dnes se paseš, zejtra postonáváš,
a pozejtří hořem hořekuješ?“
Jelen Víle tiše odpovídá:
„Sestro má, ty Vílo z blízké hory,
na mne ovšem velká bída pošla.
Měl jsem tady svou rozmilou laňku,
pak mně ušla za horu na vodu,
ušedši mi více nepřichází.
Někde snad po cestě zabloudila,
nebo jsou ji lovci ulovili,
neb mne samého tu ostavila,
a jiného jelena miluje.
Jestli kde po cestě zabloudila,
dej jí, Bože, by mne brzo našla;
jestli jsou ji lovci ulovili,
Bůh je ztrestej mou samou nehodou,
jestli ale jiného miluje,
přál bych, by ji lovci ulovili.“