Dvé se vody tokem přetýkají,
jedna Sáva, a druhá Morava.
Sáva nosí dříví a kamení,
a Morava kovanou lodičku,
na lodičce bratra a sestřičku;
bratr spí a sestřička vyšívá.
Sestra bratra jehličkou budila:
„Vstávej, bratře, v Bělohradě hoří!“
Bratr sestře ze sna odpovídá:
„Nechť si hoří, nechť si ohněm shoří;
v Bělohradě tři léta jsem sloužil,
první léto za zbraň světlohladkou,
druhé léto za dobrého koně.
třetí léto za dívčinu hezkou.
Když mne měli zbraní vypláceti,
dali jsou mně zrezavělý rožeň,
když mne měli koněm vypláceti,
starou ztahanou mně herku dali,
dívčinou kdy měli vypláceti,
dali jsou mně starou —“