Dva se na palouce milovali,
myslíce, že žádný je nevidí;
ale palouk zelený je viděl,
ten to stádu bílému povídá,
stádo zase svému pastýřovi,
pastýř zase poutníku na cestě,
poutník vypravuje převozníku,
nato převozník ořešnej lodi,
loď povídá studené vodičce,
a vodička máti milenčině.
Krásná jich milenka takto klne:
„Bodejž palouk víc se nezelenal,
bodejž stádo roztrhali vlci,
a pastýře posekali Turci,
bodejž poutníkovi nohy zpráhly,
převozníka voda zanosila,
lehkou loďku oheň všecku spálil,
bodejž vyschla do kapky vodička!“