Co tak šumíš, zelená doubravo,
co mně nedáš o tom přemejšleti,
jak mně vzejtra bude se staviti
před soud strašlivý samého cara?
Tu mne bude car se vyptávati:
„Pověziž mně, ty jonáku, selský synku,
s kým jsi kradl, a s kým jsi loupežil?
mnoho-li při tobě bylo společníků?“
Povím já ti, pravoslavný care!
povím čistou a zevrubnou pravdu,
že u mne bývalo čtvero společníků:
první můj společník temná noc byla,
druhý můj společník ocelový nůž,
třetí to společník můj dobrý koník,
a čtvrtý společník tuhý luk,
moji vysílanci kalené střely.
Odpoví mi na to pravoslavný car:
„Dobře, synku! ty selský jonáku!
žes tak hezky krad a hezky odpovídal,
za to já chci tebe podarovat
vprostřed pole staveníčkem vysokým
o dvou sloupech, a o jednom trámu.“