Listí opadalo,
Krkonoš se bělá,
ach, co moje drahá
u Šumavy dělá!
Ostavila mne zde
v rozvinutém máji,
vblahověří, že s ní
zapoletím k ráji.
Dujte, bujní větři,
přes hory a skalé,
zavívejte k ní to
listí opadalé.
Viz na každém lístku,
co jich před ni padne,
viz ta smutná slova:
Něžné srdce vadne!