Když jsem já šel od své nejmilejší,
byl měsíček vysoko;
podívej se, má zlatá panenko,
jak jsem od tě daleko.
Když jsem já byl na patery hony,
ještě za mnou volala:
Škoda tebe, můj zlatej Jeníčku,
že jsem tě rozhněvala.
Rozhněvala jsem tě jenom jednou,
víc tě hněvat nebudu,
škoda tebe, moje potěšení,
že tebe nedostanu.