Putovalo děvče
z Prahy do Moravy,
mělo černé oči
celé uplakané.
Putovalo přece
od potoka k řece,
převez, převozníčku,
mne švarnou divčičku.
Nechci, nepřevezu;
ty má milá nejsi,
snad jsi zabloudila,
nevíš dále cesty.
Když jsi mne viděla,
blázna opilého,
měla jsi se vyhnout
do pole šírého.
Když jsi mne viděla
ouzkou cestou jíti,
měla jsi se vyhnout
do žlutého kvítí.
Když jsi mne viděla
ouzkou cestou jíti,
měla jsi se vyhnout,
kde slunce nesvítí.
Já se vyhybala,
nic platno nebylo,
kvítí ani slunce
nic mi nespomohlo.
Když jsi mne viděla
hořké pivo píti,
neměla jsi za mnou
do spilky choditi.
Nařezala klasů,
přivázala k pasu:
Ach, kýž jsem neznala
sladovníckou chasu.