Stála hruška v šírém poli vysoká,
pod ní pěkná bílá růže rozkvetá.
Natrhej ty, má panenko, ty růže,
nastrkej je Honzíčkovi do lože.
Až on bude na těch růžích líbě spát,
on ti bude, má panenko, děkovat.
Děkuju ti, má panenko, děkuju,
před tebou já svůj klobouček smekuju.
Nesmekej ho, můj Honzíčku, přede mnou,
jak oni tě naši páni odvedou.
Prala plinky u studánky, plakala,
kýž jsem tě, mé potěšení, neznala.
Žala trávu, suchopárnou metlici,
přišli na ni dva mládenci, myslivci.
Srp jí vzali, polámali: Jdi domů,
berou tobě potěšení na vojnu.
Nechť si berou, nechť odvedou, já nedbám:
já za jedno potěšení deset mám.