Žalo děwče, žalo tráwu
U panského suchopáru.
Jeli tudy čtyři páni:
„Pogeď, děwče, pogeď s námi!“
Gábych s wámi ráda gela,
Kdybych tu bratra neměla.
„Btatra můžeš otráwiti,
S námi můžeš předce geti.“
Kterakbych ho otráwila,
Když gsem se to neučila?
„Gdi do háge zeleného,
Chyť tam hada gedowého.
Uwař mu ho w teplém mljce,
Usmaž mu ho na rendljce.“
Můg bratřjček z lesa gede,
Gaworowé dřewo weze.
Poď, bratřjčku, k snjdanjčku,
Máš usmaženau rybičku.
Gaká gest to, sestro, ryba,
Bezocasá a bezhlawá?
Hlawičku gsem sama gedla,
Ocásek mi kočka snědla.
když ge bylo po snjdanj:
Běda, sestro, hlawa bolj!
Když ge bylo po obědě:
Běda, sestro, to ge mně zle!
A když bylo po wečeři,
Přigeli tam tři lékaři.
O, wy páni lékařowé,
Probodněte srdce moge;
Tělo deyte pod kamenj,
Ať ten oheň wjce nenj;
A z kamenj do kostnice,
Ať ta bolest nenj wjce.