Žala holka, žala trávu
na tom podviničném stavu.
Jeli tudy cizí páni:
»Pojeď, holka, pojeď s námi!«
»»Já bych s vámi ráda jela,
kdybych bratříčka neměla.««
»Zbav se, holka, bratra svého,
dej mu hada jedového.«
Už bratříček z vojny jede,
čtyry koně s sebou vede.
A pátý hop! na provodě:
»Jseš-li, sestro, na svobodě?«
»»Jsem, bratříčku, na svobodě,
jako ryba v čerstvé vodě!
Na, bratříčku, snídaničku,
připravila jsem rybičku.««
»Jaké, sestro, máš rybičky,
bez ploutviček, bez hlavičky!«
»»Já hlavičky sama snědla,
a ploutvičky kočka zvedla.««
Po snídaní hlava bolí:
»Pojď, sestřičko, zavaž mi ji!«
»»Kdybych chtěla hlavu vázat,
nechtěla bych jedu dávat!««
»Jdi, sestřičko, do lednice,
natoč vína do sklenice!«
Než sestřička s vínem přišla,
už z bratříčka duše vyšla.
Jeden den ho pochovala
a druhý den psaní psala:
»»Přijeď milý bez prodlení,
už je bratr otrávený.««
»Když jsi bratra otrávila,
ani mne bys nešetřila.«
»»Ouvej, Bože, mého hoře!
nemám bratra ani muže;
Bratra jsem si otrávila
a muže jsem nenabyla!«« —