Ó země! — někdy matko mučedníků,
jichž krví páchne dosud každá hruda,
ó jak jsi klesla ponížená, chudá
dnes v rukách svaté víry odpadlíků!
Prý „v podnož cizinců a násilníků“
si zalháváme, jak to slina udá:
že vlastním rodem zneuctěna tvá půda,
jen bláznu napadá tak někdy v mžiku.
Ó země prodávaná plevou lidu
za peníz, úsměv, pozlátkové cáry,
jak velebna jsi v lidu svého klidu! —
jenž čeká tu, jak bouře na dně moře,
i až se zvedne, chytí se vln spáry
a odhodí jak vrak své všecko hoře!