Selské písně a české znělky — Hnědá brázda

Je velká, pevná, stálá
mé hnědé brázdy tíha;
však byť byla jak skála,
má tvrdá plec ji zdvihá.

To mlčky, před vším světem,
i k smrti, když je třeba:
tak sobě i svým dětem
z té hroudy hnětu chleba.

Jen Bůh můj na mne shlíží;
já vím, že být to musí:
On sejme kdys mou tíži
a potom oddechnu si.