Řěči prázdné, jelikož mohu, mysliu ukrátiti,
avšak smysł cěłý mysliu połožiti,
aby sě tiem mohł každý raději učiti,
k svému sě jazyku viece snažiti;
neb uslyšě múdrý řěč múdrú, múdřejí bude,
túžebný tiemto túhy zbude.
Jáz tuto sprostně połožiu
a na to lepšieho prošiu,
aby pro našie země česť
i pro našich nepřáteł łesť
opravił mú řěč rýmem krásným
a osłavił hłahołem jasným,
a mne tiemto nehaněje,
řka: „Plete sě v to, a neuměje.“
Jáz sě v tom sám dobřě znaju,
kromě že-ť o svém jazycě velmi tbaju.
To mě jesť k tomu vzbudiło,
i mě k úsiliu připudiło.