Myla jsem se v máji
ranní rosou v tváři,
aby moje růže
nesetřelo stáří.
A přec moje srdce
opuštěné, chudé:
ach, co ze mne bídné,
ach, co ze mne bude?
Proč mě svatvečerní
vínek obelhává,
kde že je můj milý,
že mě zanechává?
Zanechal mě v smutku,
až mě srdce bolí;
líčko mé uvadne
jako kvítko v poli.