Ticho s hora, ticho s dola —
v lůno svoje večer volá;
k vábných toní
vlnek zvoní
sličných plavců barkarola.
V nočních mlhách světlo kmitá
strmé věže ze bairaku —
a ve věži islamita
v odalisek stopen zraku.
Co tam skvostů, ametistů,
jak to baša ruce spíná!
K tomu ještě roj houslistů,
a drážlivá hudba, líná…
Polibku a objímání!
že zapomněl baša zcela,
jak se dole k namlouvání
střelba pušek rozhučela.
A než opět bradu šedou
osušil si od líbánek,
klesl bairak v tůni bledou
a gondoly odnes’ vánek…
Ticho s hora, ticho s dola —
v lůno své zas večer volá;
z vábných toní
vlnek zvoní
znovu dále barkarola.