V mlhavé noci plášti
jsem u břehu mořského lkal:
O vyjdi, má hvězdo, hynu,
a pláč můj zní pustinou skal!
Odráží se od nich a zmírá
jak bez vesla na moři loď;
o vyjdi má hvězdo, vyjdi,
a k přístavu mne doprovoď.
V mlhavé noci plášti
jsem do písku jmeno Tvé psal;
zdaž zpomnělas na mne v tu chvíli,
kdy pláč můj zněl pustinou skal?
Odrazil se od nich a skonal,
jak bez tebe skonám i já;
jen po skalách zazní k moři:
Maria! Maria! — —