Stál v bídě — s hlavou sklopenou,
jež stářím byla sbělela,
a s prosbou zchřadlých na retech
na chladném práhu kostela.
A kolem něho jiných roj
se vráskou bledém na čele,
růženec v ruce uvadlé,
šat vetchý chorém na těle.
On stál tam — němý jako stín,
jen ruce zbožně sepjaté
a oči k nebi zvednuté,
v nich slze dvě — dvě bohaté.
A dar-li ruka milostná
mu v chladné ruce vtisknula,
tu dík se v retech nezachvěl,
leč slza z oka skanula. — — —