Což je ti ouzko v ňadrech mých,
že toužíš v cizí kraje?
či ptáčeti to závidíš,
že s větérkem si hraje?
Nuž leť jen, ať si ulevíš,
mé s sebou vezmi boly;
ten, kdo by nás moh potěšit,
se toulá někde v poli.
A slavíčkův si vypůjč ston
a růže vonné dechy —
větérek tobě křídla dá,
a zaleť v kraje těchy.
Já zatím tady čekat chci
a v hvězdách radu bráti,
zdaž uzdraveno přiletíš,
a on se s tebou vrátí…