Odletěly písně moje,
jak to ptactvo o jesení,
ba poznávám, že v mém srdci
není více jara, není.
Táhne zima v srdce moje,
ve svém lednem, sněžném šatu,
v kraje lepší láskohřivé
písně moje prchly v chvatu.
Divně jsem je šatívala
ty mé písně, drahé děti;
mnívali jste, že to purpur?
— srdce krev vám bylo zřeti. —
Divně jsem je zdobívala —
ký div, že si povylítly!
mnívali jste démanty zřít?
— zoufalství to slzy třpytly.