Ty’s celý vesmír naplnila slávou!
Tvým úsměvem se červánek zdá rdíti,
Tvých zraků bleskem jarní slunko svítí,
po Tobě haluz touží písní ždavou;
a kde se zjevíš s tváří usměvavou,
tam hyne bol a blaho srdce vznítí,
a pro Tebe-li nelze, Marje, žíti,
ať hrob se zvedá nad mou bídnou hlavou!
Tvé jméno volá vodopádu šum,
nad nímž se skála zvedá k nebesům.
A pro Tebe-li nelze, Marje, žíti,
chtěl bych tou skalou věkovitou býti,
bych, až snad potok tajuplným dechem
Tvé jméno poví — mohl býti echem.