Pod košatou lípou
snil jsem, stesku plný,
po obloze vítr
hnal oblačné vlny.
A v mé duši tajné
ozvalo se přání,
abych byl tím mráčkem,
který v dál uhání.
Pod košatou lípou
snil jsem, stížen tísní,
na haluzích ptactvo
usínalo v písni.
A v mé duši nové
ozvalo se přání,
abych byl tím ptencem,
pěcím v usínání.
Pod košatou lípou
snil jsem, k nebi hledě,
luny zář se lila
tajemně a bledě.
A v mé duši opět
ozvalo se přání,
abych byl tou září,
mroucí za svítání.
Mrakem jsa bych skanul
v rose démantové,
by mě z růže vpili
Tvoji smaví rtové.
Ptencem jsa bych Tobě
při měsíčku zpíval,
perutí Tě chladil,
v oko Tvé se díval.
Září jsa bych klad’ se
na Tvé čelo v spánku,
střeže od soumraku
sny Tvé do červánku.