Synu! slyš, jak v letném pluku
bol i rozkoš zjevuje se:
Tolik hlasů! tolik zvuků!
až se srdce slastí třese.
Jinak zní milostné zpěvy
okřídlence v stinném lese,
jinak city svoje jeví
pěvec, jenž sek světlu nese.
Jinak volá svá mláďátka
zádumčivá holubice,
jinak vábí svá děťátka
zvučná k sobě žežhulice.
Jinak ve svém plesu pěje
zlatých klasův milovnice,
jiný zvukův proud se leje
z úst švitorné vlaštovice.
Jiným hlasem projevuje
skřivan to, co srdce želá,
jiným hlasem prozpěvuje
sladkozvuká filoméla.
Truchlivé byly by sady,
kde by jedna píseň zněla;
a svět neměl by té vnady —
kdyby jedna řeč být měla.