Ach radost, ach radost,
hezká to květina;
jen škoda, přeškoda,
že kořínků nemá.
Přijde vítr — rozfouká ji,
přijde voda — odhoupá ji:
ach škoda, přeškoda,
že kořínků nemá!
Ach žalost, ach žalost,
hořký to kořínek,
žádný z něho nepučí se
květ ani lupínek.
Kolik vzdechů srdce kruší,
než mu hořkost povysuší;
kolik slzí uplyne,
nežli v nich se rozplyne.