Husička divoká
letěla s vysoka,
přišel na ni střelec,
střelil ji do boka.
Urazil jí křídlo
a pravou nožičku,
smutně zaplakala,
padla na vodičku.
„Ach Bože můj milý!
Už jsem dolítala,
už jsem těch svých dětí
tady zanechala!
Moje drobné děti
nedělají škody:
plovou po potoce,
napijou se vody.“