Mám tě vítat plesem čili v hoři,
Králi králů slavné vlasti mé?
Letem orla, slávoleskou zoří
K věčnosti se nese jméno tvé!
Králi, jemuž z nebeského kruhu
Objevil se v štítu jasný lev.
Nad Čechy jenž’s klenul slávy duhu,
Má tě vítat žal neb slávozpěv?
Králi, jenž jsi říše dálných zemí
Ke koruně české připojil,
Žezlem spoutal moří dvojích lemy,
Nad Baltem kříž víry zakotvil —
Běda! že jsi srdce svého lidu
Sobě k srdci poutat obmeškal;
Tím se zbořil základ tvého klidu,
Nad tebou tvůj anděl zaplakal!
Zaplakal tu anděl české slávy,
Srdce krev když vylil Čechů pán;
Tenkrát, běda! toky živné šťávy
Proudily se z vlasti strašných ran:
Ztroskotáno, král co velký spojil,
Ušlapáno zlaté osení,
Udušeno, duch co jasný zplodil,
Nezbylo než — krve znamení!
Krve znamení a jméno reka,
Jejž Evropy letopisy ctí! —
Dokud šumí českých hvozdů řeka,
Dokud Sněžka k nebes mrakům ční:
Dotud svítit budou jarým leskem
Otakara slávy pletence,
Najde zvuk ten ohlas v srdci českém,
Najde slzu v oku vlastence!