Ach, co jse to v světě děje?
Však mi jse každý odsměje.
Vzali mne v nenávist všudy,
nedají k sobě nikudy,
s zvlášť kde není spraved[l]nosti,
ženou mne preč bez lítosti,
nic jse dovolati nemohu,
půjdu žalovati Bohu.
Ten, ač ráčí shovívati,
k pokání napomínati,
bude zastávati pravdy,
na tom musí přestat každý.
A tak svou spravedlností
stresce lidské nepravosti
podlé své všemohúcnosti.