Slunéčko vyšlo přes hory,
má milá kouká z komory;
koukala se, dívala se,
na miláčka ohlídla se.
Ohlíží se na vše strany,
má očičky uplakany:
oči, oči, co pláčete?
jděte, raděj se vyspěte.
Kdybych věděl, moje milá,
že mě máš ze srdce ráda,
dal bych tobě dar k libosti,
na důkaz mě upřímnosti.
Dal bych ti prstýnek zlatý
na znamení lásky naší,
na něm slova vyrývany,
že jsi moje potěšení.